Jak (ne)připravit předškoláka na focení

Focení malých dětí je hned po válečném fotografovi snad nejtěžší fotografická disciplína. Děti nejsou automaty na úsměvy a jen tak na povel se na nás neusmějí. Nejsou to zmenšené kopie dospělých jedinců. Přehnaná očekávání rodičů, kteří si představují fotku jako z reklamy na dětské pamlsky, jim na pohodě nepřidají. Také osobní zkušenost dítěte s domácím focením je drsně konfrontována s profesionálním fotografováním. Na dítě míří z několika stran divné věci, které blýskají. Cizí pán na něj míří něčím obrovským, co vůbec nevypadá jako maminčin mobil nebo malý foťáček. Některé děti se úplně přirozeně začnou bát a pokud už jsou z domu dostatečně „připraveny“, pak je to nejkratší cesta do slzavého údolí.

Profesionální školní fotografové samozřejmě mají své postupy, jak takové vystresované dítě uklidnit a získat alespoň neutrální výraz. Velmi výrazně krásné fotce napomáhá také celková atmosféra ve školce a spolupráce s učitelkami.

Školní fotograf se vždy snaží o co nejlepší fotku. Není v jeho zájmu mít na fotkách uplakané děti. Věřte, že fotky, které se vám dostanou do rukou, je to nejlepší, co se dalo v danou chvíli udělat. Žádné další záběry už neexistují. Byl opravdu vybrán ten nejlepší.

 

 

Jak zaručit, že se vaše dítě bude na fotce tvářit jako kakabus:

• Již několik dnů před focením hledejte na internetu nejbizarnější půjčovny šatiček a kostýmů a převlečení si rezervujte.

• Dítěti focení neustále připomínejte.

• Nezapomeňte mu zdůraznit, že se MUSÍ usmívat, jinak maminka nebude mít radost.

• Trénujte doma usilovně Síííííír.

• Oblečte ho do kostýmu, i když se bude sebe více bránit. Vždyť je tak roztomilý a drahý!

• Na focení karnevalu doporučuji chlapečky obléknout do kostýmu Františka, nebo jiné roztomilé pohádkové bytosti. Mezi piráty, vojáky a Spidermany bude vynikat a bude mít z karnevalu nezapomenutelný doživotní zážitek.

• Učitelkám dejte obsáhlé instrukce, jak mají dítě učesat, obléci, naaranžovat…. Beztoho nemají co na práci…

• Až nastane focení, rozhodně buďte u toho a dohlédněte, aby všechny vaše instrukce byly dodrženy. Dítě nebude mít potřebu být co nejblíže u maminky a hledat záchranu.

• Určitě přiveďte na focení nemocné děti ! Fotograf si určitě rád uprostřed sezóny odpočne od focení v posteli s chřipkou.

kopie-dracci

 

Děti fotografuji už téměř sedm let a před mým objektivem jich pózovaly tisíce. Mohl bych říct, že mě už nemůže nic překvapit, ale opak je pravdou. Nejvíce mě překvapuje někdy nečekaná dětská spontánnost. Balil jsem ateliér a mělo následovat skupinové focení celé třídy. Děti vždy se zájmem pozorují mé počínání a mají snahu mi pomáhat. Tentokrát za mými zády samy uspořádali svou skupinovou fotku. A to téměř přesně tak, jak bych ji uspořádal sám. Tak jsem nelenil a ihned jsem je vyfotil. Měl jsem z toho radost a děti a učitelky taky. Nejvíce mě ale dojme, když mi největší stydlín z celé školky, který při focení zarytě hleděl do země a ne a ne se do objektivu alespoň podívat, po focení přinese osobně nakreslené dílko a předá mi je jako pozornost za focení.

Většina dětí si focení užívá a má radost, že se něco děje. Paní učitelky mě chválí, že to s dětmi umím (reference na vyžádání) a jen málokdy se mi dítě nepodaří přijatelně vyfotit. Ale někdy to prostě nejde a nejde a nejde. A nepomůže ani slib hory sladkostí a už vůbec ne vyhrůžky ze zklamání babičky a dědečka.

Takže až si ze školky přinesete fotky vašeho dítěte, a nebude se zrovna tvářit jako ze žurnálu (když on/ona se nám doma tak krásně směje), tak věřte, že fotograf, i učitelky, udělali co mohli. Ale to víte…. děti jsou děti. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *